COVID 19 - nemoc z povolání

Nemoc COVID-19 je přenosné infekční onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2. 

COVID-19 je vysoce infekční onemocnění, které se přenáší z člověka na člověka. Existuje rovněž možnost přenosu onemocnění při výkonu povolání, při práci.

Pro uznání COVID -19 za nemoc z povolání musí být splněny tyto podmínky:

1. Onemocnění musí být klinicky manifestní (musí být podklady ve zdravotnické dokumentaci prokazující klinickou manifestaci, včetně uvedené diagnózy U07.1) a onemocnění musí být rovněž potvrzeno laboratorním vyšetřením.

2. Musí být hygienickým (epidemiologickým) šetřením ověřeno, že jsou splněny podmínky práce uvedené v seznamu nemocí z povolání.

Pokud nemoc CoVID-19 vznikla při práci, u níž je hygienicky (epidemiologicky) prokázáno riziko nákazy, uznává a hlásí se jako nemoc z povolání přenosná (kapitola V, položka 1, případně pol. 3 seznamu nemocí z povolání).

Pokud zaměstnanec s podezřením na vznik nemoci z povolání COVID-19 onemocněl klinicky manifestním onemocněním s laboratorně potvrzenou diagnózou COVID-19 a v inkubační době tohoto onemocnění přišel prokazatelně v zaměstnání do úzkého profesního kontaktu s pacientem nebo s jinou osobou s prokázanou pozitivitou na COVID-19 v inkubační době tohoto pacienta nebo jiné osoby nebo v době manifestních projevů nemoci, pak jsou splněna kritéria pro nemoc z povolání.

Pokud byl zaměstnanec pozitivně testován na přítomnost viru (nasofaryngeální výtěr a/nebo serologicky), avšak neonemocněl klinicky manifestním onemocněním COVID-19 (neměl klinické příznaky, například byl pouze v karanténě), pak nejsou splněna kritéria a není to nemoc z povolání.

Toto stanovisko vydal výbor Společnosti pracovního lékařství a je předběžné. Vychází z dosud platných posudkových zásad, je však možné, že bude v této mimořádné situaci rozhodnuto o jiných mimořádných opatřeních vyžadujících aktualizaci stanoviska.